Rozbití Společenstva

útěku z Dolů Morie, který si od nich vyžádal velkou oběť, je skřeti pronásledovali až k přísně střeženým hranicím říše elfů, do Lothlórienu. Strážci hranic Zlatého lesa zachránili Společenstvo před skřety a naše hrdiny odvedli do Města stromů Caras Galadhon v srdci lesa. Tam na široké terase vysoko mezi větvemi mallornů Frodo se svými společníky předstoupili před Celeborna a Galadriel, pána a paní Lórienu.

Elfové byli o výpravě Společenstva již zpraveni a unavení společníci našli v Lothlórienu úkryt dost dlouho na to, aby znovu načerpali svoje síly. Celeborn připravil čluny, na kterých se Společenstvo může vydat po proudu řeky Anduiny, a Galadriel se s každým z dobrodruhů na hranicích Lórienu rozloučila jedinečným darem.

Čluny byly sice vítanou pomocí pro rychlý postup směrem na jih, ale Společenstvo se nedokázalo dohodnou v tom, po kterém břehu řeky by se měli všichni nakonec vydat. Boromir naléhal, aby se drželi na západním břehu a pokračovali na jih do města Minas Tirith, kde se jeho lid připravoval na válku s Temným pánem. Srdce Frodovi však našeptávalo, že se k Hoře osudu má vydat po východním pobřeží ve stínu Mordoru. A tak všichni horovali, aniž by měl kdokoli z nich tušení, že skřeti již obsadili oba břehy řeky – jedni se symbolem Červeného oka Saurona, druzí nesouc označení Bílé ruky Sarumana…